Je pátek 16.2., 9:41 ráno a já spolu s dalšími diváky vcházím do haly. Oni jsou nahoru na tribunu v doprovodu našich Katů a Katyní, zatímco já z kabelky vytahuju pantofle a přezouvám se z bot. Nepřišla jsem totiž jako divák, ale celou tuhle show budu sledovat za foťákem. Mířím pod tribunu do šatny, kde si odložím nepotřebné a pokračuju na palubovku. Už slyším hluk křičících dětí a tleskátek. A pak už nestíhám, ale všechno vnímám. Mačkám spoušť, příchod hráčů, první náš gól, tribuny skandují a křičí, mně po těle běhá mráz a jsem vděčná, že můžu být u toho. Během přestávky dostávám geniální nápad. Lehnout si a fotit děti sbírající míčky, aby vyniknul ten míček. Jenže ty děti koukaly na míčky, ne na mě. Takže mě děti vs já 1:0. Po tisícovce fotek, 2 hodinách na palubovce, několika zásazích míčkem a 22 gólech Kati vyhrávají na domácí půdě nad Chomutovem B. Z lavičky na střídačce fotím tým i s pomalu odcházejícím publikem. Na společné počítání gólů už toho na tribunách moc nezbude, ale jenom přece několik počítalo s nimi. V tuhle chvíli už bych mohla uklidit foťák a jít domů. Ale já zůstávám, protože chcete mít i tu atmosféru po zápasech. Slzy v očích, pokecání s protihráči, focení s partnerkami a učiteli nebo probíhající úklid haly po tomhle šílenstvím.

Když bych to měla shrnout: Michálek dal hattrick, který zvládl během první třetiny a jako oslavu hodil salto

Michálek dostal loktem do nosu, který mu následně začal krvácet

největší tlak ležel Šebkovi, ten hrál totiž před svými žáky i kolegy

Staněk vystřídal Holečka v bráně

byly i komerční přestávky a přestávkový program

tribuny vytvořily mexickou vlnu

Šebek s Macurou se točili na buly asi 3x

hra se přelévala z leva do prava

hvězdou zápasu se stal Daniel Jäschke

přišlo se podívat skoro 600! fanoušků