Ahoj, Luci, první, co mě na tvém florbalové profilu zaujalo, byla klubová historie, která je velmi bohatá. V roce 2015 registrace v plzeňské Slavii, rovněž i konec. 2016 registrace v Plamenu Chodov, 2018 přestup zpět do Plzně, 2020 hostování v Chodově, 2021 konec v Plzni, 2022 registrace v Chodově, 2023 přestup k Florbalu Sokolov a nakonec říjen 2024 hostování u nás. Co stojí za těmihle přesuny?

Ahoj, florbal hraju cca od roku 2010, dříve jsem hrála převážně i s klukama a pak se na mé základní škole otevřel kroužek florbalu, kde jsem začala hrát za holky. Začaly jsme hrát turnaje, kde si mě všimli trenéři z Plzně a zároveň to v tu dobu byly trenéři z regionálních výběrů, kde jsem si taky zahrála. Registraci jsem dříve neměla, takže jsem si ji udělala v Plzni s vidinou toho, že bych si tam i zahrála. Nakonec se v Chodově otevřela soutěž dorostenek a mohla jsem si tedy zahrát tam. Po dvou letech jsem si chtěla zkusit něco jiného a šla jsi zahrát do Plzně, kde jsem odehrála i pár zápasů ve 2. lize. Bohužel jsem už dříve měla problém s koleny a sezónu v Plzni jsem kvůli zpřetrhaným vazům (které jsem za rok dokázala zpřetrhat ještě jednou) nedohrála. Poté jsem se už nevrátila a zůstala v Chodově, kde jsem byla až do minulé sezóny. Letos se už liga na západě ale neotevřela a dostala jsem možnost si zahrát v Kadani a jsem za to moc ráda.

Prošla jsi 4 kluby. Kde měli/mají nejhezčí dresy? Měla jsi všude 88 na dresu?

Těch klubů bylo ještě více, hlavně v mládeži, na letních turnajích jsem si zahrála i za Tatran Střešovice nebo Chomutov, ale nejhezčí dres je těžké posoudit. Pravděpodobně asi můj první, ve kterém jsem hrála tenkrát ještě za Plamen Chodov. Od začátku jsem nosila číslo 11, když jsem přesedlala do Plzně, číslo bylo zabrané, a tak jsem hrála s 97. Až poté v Chodově jsem si vzala 88, ta mi snad už zůstane. Ostatně nosí ji můj vzor David Pastrňák.

Kromě toho, že hraješ za kadaňský A-tým žen, trénuješ v Sokolově juniorky a děláš rozhodčí. Jak to zvládáš? Jak často jezdíš na tréninky žen do Kadaně?

Upřímně, není to úplně jednoduché všechno stíhat, ještě když se všechny ty tréninky vzájemně kryjí, ale snažím se to nějak zvládat. Do Kadaně se snažím jezdit minimálně jednou týdně, ale jak říkám, je to hrozně těžké stíhat, ještě když do toho člověk pracuje. Letos na rozhodcování nemám moc čas, ale minulý rok jsem si pár zápasů odpískala.

Na hřišti zažíváš velký tlak, ať už v roli hráčky nebo trenérky. Co ti nejvíce pomáhá nenechat se jím polapit?

Je to pro mě občas těžké, ale tlak na mě jde už od úplného začátku, co vůbec florbal hraju, protože vždy jsem byla převážně střelec. Vždy mi to v tom dost pomáhaly spoluhráčky a také moje svěřenkyně. Poslední dvě sezony mi také dost pomáhá, že mě na tribuně podporuje můj přítel, jezdí se mnou na každý zápas.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi ženským a mužským florbalem? Má každý z nich něco typického? Máš pocit, že něco v ženském florbale chybí?

Tím, že jsem si v mládeži vyzkoušela obojí, vím dobře, jaký je v tom obrovský rozdíl. Jak v rychlosti, tak i v tvrdosti hry. Tím samozřejmě nechci ženský florbal nějak podcenit. Už jsem taky párkrát skončila za mantinelem. Občas jsou holky i trochu zákeřnější.

Děkujeme a věříme, že se ti bude dařit v hráčské, trenérské i rozhodcovské kariéře.

Já děkuji za možnost si tu vůbec zahrát a doufám, že sezóna skončí, jak nejlépe může a všem ukážeme, že jsme nejlepší!