Ahoj, Eriku,

na přání fanoušků jsem se rozhodla Tě vyzpovídat nejen o florbalu.

Ahoj, Karčo, dobře. Zdravím taky širokou kaťáckou rodinu.

Takže hned začnu…jaké to je skloubit rodinný život s tím florbalovým?

Je to určitě o něco malinko složitější, ale já mám to štěstí, že mám skvělou manželku, která mě od toho neodrazuje, spíše naopak. Druhá stránka věci je, že když nesportuju, tak jsem potom nerudnej a není se mnou k vydržení :D. Jsme naštěstí oba sportovně založení, například dovolené také trávíme hodně aktivně/sportovně, takže mám v tomto ohledu doma pochopení a podporu.

U Katů působíš už více jak 11 let, kdo tě k florbalu přivedl?

Stejně jako všechny sporty mi i florbal ukázal brácha. Víc jsme ho pak ve škole hráli s panem učitelem Petrem Čejkou a totálně jsem mu propadnul pak na ZŠ Na Podlesí, kde nás to se Žemlou naučila pořádně držet partička kolem Míry Maliňaka, Jardy Dubského a Aleše Beránka. To byly tenkrát řežby, až se to místy blížilo více k ragby než florbalu :D. Ale dodnes na to moc rádi vzpomínáme.

Máš nějaký předzápasový rituál?

Na hokeji v brance jsem jich měl možná až spousty. Tak jsem si řekl, že na florbale konec s tímhle. Jít si zahrát s čistou hlavou, užít si to a nestresovat se tím, jestli jsem si stihnul obalit tohle nebo zavázat tamto.

Jak se cítíš v A - týmu?

Upřímně, opravdu skvěle. Jsem sice nejstarší (pokud nehraje Scaf) a mám taky oproti klukům nějakou pozici nebo klubovou funkci řekněme, ale jsem v týmu s klukama, které už moc dlouho znám, které už nějaký čas vedu a vychovávám a které mám upřímně a od srdce rád. Většinu kluků, kteří jsou v áčku, znám skoro už od přípravky a mam radost, když vidím, že z nich vyrostli chlapi, co mají charakter.

Jaká by byla ideální pětka v tvém podání?

Tak v té už jsem si určitě zahrál ?. S Kičim, s Alešem, s Kájou a se Žemlou. Spolu jsme hráli naslepo. Je škoda, že už se takhle nikdy nesejdeme. Kdybych měl vybrat mimo klub a nepočítat Kubajze s Marťasem Šulajem, tak potom určitě s bivojem Dáňou Huličem, Vojtou Hejdukem z Plzně, Ondrou Šaršou z CV a Markem Sochorem z Děčína, konkrétně jeho hra se mi líbí už od žákovských let, ten by si zasloužil hrát výš.

Kam předpokládáš, že bude tvá florbalová kariéra směřovat?

Hráčsky do jiných míst už určitě nikam, na to už se necítím. Trenérsky uvidíme. Měl jsem po covidovém období neurčitou nabídku ze superligy, ale byl na cestě druhý prcek, takže i ve spojení s tím velkým cestováním to pro mě bylo nemyslitelné. Ale do budoucna, třeba až děti budou větší a bude mi to manželka i nadále trpět, tak bych si něco takového moc rád vyzkoušel.

Měl bys pro diváky na závěr našeho rozhovoru nějaký vzkaz?

Díky za rozhovor a ano, to jistě měl. Moc děkujeme za podporu, kterou v hledišti máme a k tomu bych rád přidal obrovskou omluvu fanouškům. Je mi naprosto jasné, že oko diváka od začátku letošních domácích zápasů musí trpět. Zkoušíme přejít na nový systém, protože není žádným tajemstvím, že nám to v obraně hapruje. Pereme se s tím, skřípe nám to, ale budeme dělat vše pro to, aby si to co nejdříve sedlo. Musíme si taky říct co a jak dál s tím, protože nemůžeme při systému založeném na bránění hrát přestřelky 10-8, to je prostě šílené. Takže v tomto ohledu prosíme o trpělivost a věříme, že co nejdřív budeme předvádět hru, která baví jak nás, tak hlavně fanoušky.

Děkuji za rozhovor a vidíme se příští sobotu na domácím zápase!